Po úspěšném vystoupení ve Stříbře, jsme se už pomalu smiřovali s tím, že budeme nějaký ten týden zase pauzírovat. Osud tomu ale asi chtěl, a tak jsme týden před startem XII. Pongratz Rally Střela Žihle odeslali přihlášku do skupiny A1, tedy soudobých automobilů o objemu do 1400ccm. Závod jedoucí se jako memoriál Martina Vodehnala byl pro nás nečím zcela novým, proto na naší straně panovaly trochu obavy, jak se s náročným závodem vypořádáme. Hned první zkouška harmonogramu totiž měřila více jak 15km, obsahovala navíc snad vše co jsme si mohli přát a v kombinaci s teplým počasím, měla být důkladnou zkouškou všech účastněných. Aby toho nebylo málo následovala vzápětí další krásná a náročná rychlostní zkouška vedoucí podle řeky Střely. Takto byly naplánovány tři "rundy", které dohromady dávaly bezmála 70 ostrých kilometrů. Samostatnou kapitolou byla konkurence, která se v naší skupině sešla. Jména jako Kopelent, Šmidlík, Steiner a další dávala tušit, že bojovat se bude tvrdě o každou pozici. Celkem se v naší skupině sešlo 21 posádek.
Na závody jsme vyráželi v pátek brzy ráno. Chtěli jsme tak předejít zbytečným shonům v případě jakéhokoliv problému. Především jsme však nechtěli podcenit trénink, protože rozpis hrál jako obvykle jednu z klíčových rolí.
Do závodu jsme nastupovali se startovním číslem 44 a úmyslem závod především dokončit a dojet si pro co nejvíce zkušeností. S vědomím toho, proti jak silným a zkušeným soupeřům startujeme, jsme si ani nedělali přehnané ambice na přední umístění. Již první sekce rychlostních zkoušek nám jasně dala najevo, jak obtížný závod pro nás i naší techniku pořadatelé připravili. My jsme naštestí nezaznamenali žádný větší probém a v servisu tak probíhala jen běžná údržba. V další sekci jsme bohužel po havárii jedné z posádek měli volný průjezd třetí rychlostní zkouškou a závodilo se až na té následující. Na ní jsme se proti dopolednímu průjezdu zlepšili o 5 vteřin, s čímž jsme nebyli moc spokojeni. Bohužel až po 4 RZ jsme se dozvěděli první průběžné výsedky, které nás docela mile překvapili. Po druhé zkoušce jsme totiž figurovali o 4 vteřiny za prvním Šmídlíkem na Peugeotu. To však neměnilo nic na tom, že prioritou do poslední sekce pro nás zůstávalo závod hlavně dokončit. Na druhém "ostrém" průjezdu delší zkouškou jsme však chytili dobré tempo a i přes pár horkých chvilek jsme se dokázali zlepšit o bezmála půl minuty. Cítili jsme jistou šanci a tak jsme i poslední zkouškou pokračovali v nasazeném tempu. Bez ohledu na výsledek, jsme přijeli do servisu opravdu spokojeni s poslední sekcí a plní dojmů z absolvovaného závodu. O to větší radost u nás zavládla po vyvěšení výsledků závodu. Posádku Šmidlík - Vrba jsme překonali se štěstím o 5 vteřin a z našeho prvního Rally Cupu jsme si odvezli poháry za první místo ve skupině A1 a šesté místo absolutně. Třetími ve skupině byla posádka Steiner - Poplštein se Swiftem.
Bez nadsázky mohu říci, že tímto závodem jsem si splnil velký sen o absolvování závodu s takto krásnými RZ včetně přejezdů. To vše umocňuje fakt, že se nám podařilo zvítězit, i když se štěstím. Za tuto možnost bych chtěl moc poděkovat Mamce a Bráchovi, kteří sami dobře vědí, jak velký podíl na tom všem mají. O nic menší poděkovaní patří určitě Kubovi za perfektní souhru behěm celého závodu. Děkuju také všem soupěřům za parádní a férové boje, i za skvělou atmosféru. I přes pár zádrhelů je za námi opravdu povedený závod, za který zaslouží pořadatelé slova chvály a uznání. V neposlední řadě děkuju za celý tým všem, kteří nám fandili a hnali nás dopředu, ať už přímo u trati, nebo na dálku "zaťatými pěstmi".
Zde hledá